Po náročných Vánocích, kdy mě sužovaly sny o inspekci, která začne řádit ve škole od 5. ledna, jsme s Pavlou vyrazili za sněhem, a to bez Andrého, který je vykrmován na severu, do Moravského krasu, na Macochu. Cestou mnoho sněhu nebylo, na místě samotném byly kluzké silnice, parkovné 40,- Kč a mrzlo. Cesta ze Skalního mlýna probíhala rychle, neb nám byla zima, a Pavlu jsem krutě zklamal poprvé u jeskyně, páč jsme do ní nešli (to v zimě nemá význam, to jdete ze zimy do zimy, to má význam akorát v parném létě, kdy se jdete ochladit, a jak tam vlezete zpocení do těch deseti stupňů a jste tam hodinu, tak se nachladíte a dalších čtrnáct dní budete ležet s hnisavou angínou, tak tak si představuju návštěvu jeskyně) a podruhé u lanovky, kde jsem prohlásil, že nemám peněz nazbyt na vstupné (což je mimochodem pravda, jelikož roční jízdenka na MHD, nyní vlastně IDS JMK, mě stála 3400,- Kč, což je na pedagoga moc), a jednak jsem si to chtěl vyšplhat pěšky, abych se zahřál, a jednak bych se v té lanovce bál. Šli jsme tedy pěšky, zahřáli jsme se a už jsem se těšil, jak si dám nahoře pivo, ale houbeles, bylo tam zavříno, tak tomu říkám nezodpovědnost, tak jsme se vrátili po žluté dolů kolem Kateřinské jeskyně, která byla plná koster medvědů, až po strop, když ji našli, ale Pavla mi to nevěřila, nicméně ji musím pochválit, je to zdatná turistka, nic nedbala prudkých kopců a vzorně šlapala, takřka se mi vyrovnala, a vůbec neskučela jak už je to daleko, kdy už tam budem a jestli bysme nemohli jít zpátky, tak toho si fakt cením. A po návratu na Skalní mlýn jsme jeli do Bitýšky, a cestou jsem Pavlu rozptyloval a nudil informacemi, odkud kam která turistická značka vede, páč já jsem nějakej chodec a mám to včecko zchozený. A v Bitýšce v hospodě jsme si dali česnekovou polévku v chlebu a to zaslouží bližšího popisu: představte si chleba. Z toho chleba uříznete vršek a většinu střídy (tak se říká tomu vnitřku) vydlabete. A do té díry nalijete tu česnekovou polévku. A pak to tím uřezaným vrchlíkem přiklopíte. A servírujete. A celý to stojí 27,- Kč, což jde, protože jestli se rozhodnete krom té polévky sežrat i tu nádobu, v níž je to servírováno, tedy ten chleba, tak to máte co dělat.

Ve škole řádí inspekce. Česká školní inspekce. Hloubková. Většina kolegů doznala, že se jim v průběhu Vánoc o inspekci zdálo. Mně konkrétně se zdálo, že jsem měl perfektně připravená praktika, ale zapoměl jsem mechy. Strašné. Tak jsem v v neděli v lese odrýpával zaostřeným klackem mechy ze zmrzlé země a Pavla se na mě dívala jako na blázna. A do praktik mi nakonec stejně nepřišli. A to je dobře, protože ty chloroplasty se stejně nehýbaly a vířníci v těch meších taky nebyli.

Napadl sníh. Znamená to, že se s pomocí MHD nikam nedostanete včas a že se lze i v těsném okolí Brna věnovat zimním radovánkám a sportům. Včera jsem byl nucen ke koulování a dnes se Pavla rozhodla, že poběží na běžkách. Sáhodlouze mi popisovala, jak je jízda na běžkách úžasná, jak se člověk odreaguje a kochá se okolními panoramaty, a vcelku to vypadalo, že pokud člověk nezakusí této rozkoše, zemře pologramotný a v zapomnění, protože neběžel na běžkách. Konstatoval jsem, že jsem na běžkách již běžel, dokonce snad někde na chalupě na půdě budou, ale že znám spolehlivější a jednodušší metody, jak si rozbít rypák, například když budu stát u stromu a mlátit do něj obličejovou částí hlavy, tak dosáhnu vlastně stejného výsledku, akorát nebudu mít ty vykloubené kotníky. Nakonec tedy Pavla bežela na běžkách a já jsem bežel vedle ní v botách, na které jsem si, pamětliv včerejších zkušeností, nasadil speciální sněhové řetězy, a mám takový pocit, že po rovince jsem snad byl i rychlejší. Nemluvě o tom, že jsem si nerozbil rypák.

A na přání vychuchola je zde obrázek sněhových řetězů (i s odkazem):

Až bude uzákoněno registrované partnerství osob téhož pohlaví, tak to bude pouze první krok. Dalším krokem bude umožnění osobám stejného pohlaví adoptovat dítě. V návrhu zákona už jsou definovány názvy takovýchto adoptivních rodičů - mamagay a papagay.

Starší zápisky