Jeli jsme na školu v přírodě. To je taková akce, když se vezme horda dětí, přibližně připomínající jednu či více tříd ZŠ a jede se s nimi někam do hor, aby taky viděli něco zajímavého a v období sečení trávy zažili něco alergických reakcí, posbírali něco klíšťat, zmokli, nachladili se a jeli domů. Počasí na horách se totiž mění každým okamžikem, a to tak, že někdy prší víc a někdy míň, a to trvá celý týden, takže vám nezbývá, než nechat kolegy vymýšlet a realizovat indoorové aktivity. Takže jsme na té Rusavě nejdelší trasu absolvovali v délce snad ani ne sedmi kilometrů, což je nuda, nicméně svěřenci, jak nejsou námaze zvyklí, se tím cítili značně vyčerpáni a čas mezi večerkou a jejich usnutím se postupně zkracoval, a dokonce od třetího dne již neprobíhal ruch před budíčkem, ba naopak dostat některé z postele bylo docela těžké.
Školní výlet je taková akce, kdy se sebere jedna třída a dva učitelé a jedou na jeden den do Jihlavy. Tam jdou do podzemí, kde se bohužel žádné dítě neztratí, akorát mají zážitek, jak tam svítila zeď a jeden z pedagogů (tedy já) dělal na zdi siluetu upíra, a pak se jde do Zoo, kde je plno zajímavých zvířat, jako např. malý hroch, ale né hroch jako říční prase, ale hroch menší, ještě menší, nejmenší hroch na celém světě, a to hrošík liberijský. A pak se jede domů, vlakem, dlouho, a děti mají spoustu řízků, které nesnědly, protože se sytily v mekáči, a je tedy vyhlášena soutěž "Nakrm si svého pedagoga" s podtitulem "O nejlepší řízek," díky čemuž jsme se s kolegou cestou do Brna obstojně najedli.
Konec roku, nikoli roku kalendářního, ale školního, je poznamenán mnoha pozoruhodnými jevy. Vzroste počet dětských sebevražd a útěků z domova, k večeru se v parcích povalují mladiství experimentátoři s alkoholem, kterí ze samé radosti, že ukončili povinnou školní docházku a učinili tak Marii Terezii zadost, vypijí půl litru destilátu v průběhu deseti minut a odstartují ireverzibilní děj, na jehož konci leckdy zasahuje záchranná služba. Ve školách se pak rozdává dětem vysvědčení, děti pak učitelům dávají rozličné dary, zejména květiny, před čímž jsem své svěřence předem varoval, když jsem pravil, že kytky a bonboniéry nepiju. I obdržel jsem spoustu užitečných věcí, jako hrnéčky na kávu, čaj a jiné návykové látky, množství paštiček Hamé a deodoranty Adidas, a dokonce jeden kaktus, u nehož bylo předsevzetí, které stojí za zaznamenání: "Slibuji, že příští školní rok přijdu do školy pozdě jenom tolikrát, kolik je ostnů na kaktusu." Tak jsem zvědav.
Poté, co jsme rozdali vysvědčení, následovalo rozloučení s deváťáky, od nichž jsem dostal tři (!) trička, jedno vyrobil Maryša, je tam runa a v runách vyznání víry zapáleného žižlisty, další tričko je se stonožkou (Pavle se samozřejmě stonožka nelíbí :-) a absolventské tričko 9.C, které je červené a vpředu má jeden strip z redmeatu, takže ho lze nosit i na veřejnosti a vypadáte jako osoba s velmi vyhraněným smyslem pro humor. No a v průběhu loučení s deváťáky jsme si zazpívali čížečka, který se velmi líbil kolegovi Krejčíkovi, a to mě potěšilo, protože kolega Krejčík je muzikant studovaný, na rozdíl ode mě, neumětelského amatéra.