Školím se. Počítačově. Až se doškolím, tak jestli budu mít štěstí a bude platit nový návrh kariérního řádu, budu pobírat mnoho peněz, spousty peněz, mnohem více, než bych pobíral, kdybych proškolen nebyl. Obsah školení sestává z toho, jak napsat přehlasované Ü a horní index ve Wordu. Školím se s mnoha kolegy na Gymnáziu Matyáše Lercha. O přestávce jsme vyrazili na toaletu, která se - považte - automaticky osvětluje zářivkami spouštěnými fotobuňkou a potom zamířili o patro níže, k automatu s kávou, kde jsme doufali v doušek osvěžující kapaliny. Kolem automatu však pobíhala osoba s koštětem a hadrem, která, poté co nás spatřila, a pochopila, že míříme do čerstvě umyté zóny, s pohledem na moje vysoké boty propadla záchvatu zuřivosti a začala vztekle ječet, dupat a nakonec praštila koštětem a odešla. Kávu jsem pil s mírným pocitem viny a s vědomím, že uklízečky jsou v podstatě všude stejné.

I ve čtvrtek jsem se byl školit, ale né počítačově, přehlasované Ü už umím, ale biologicky, na pedagogické fakultě, kam jsme s kolegyní Jedličkovou dorazili pozdě, neb jsme oba učili do 13:40 a akce začínala ve 14:00. A to z Žabin na Poříčí prostě nestihnete. Pan docent Rychnovský, který mě viděl naposledy při státnicích, a to už je panečku let a let, si mě dobře pamatoval, hned věděl, s kým má tu čest a radostně mi potřásal horní končetinou. A pak jsme usedli k mikroskopům, to jsou takové přístroje, jež skýtají dobrodiní, že jimi lze zvětšovati různé předměty, a koukali na řasy, takovej zelenej eklhaft to byl.

V pátek jsem byl na výstavě Ty mrtvý lež a nevstávej, je to v Biskupském dvoře, stojí to 14,- (!) Kč a je to o upírech, čelákovické pohřebiště a upír Myslata a dokonce je tam jakýsi spisek Jana Amose Komenského, kde se hovoří o newěstkách čili kurwách nestydatých. Tak na to jděte podívat.

V sobotu jsem dopoledne nafasoval Andrého, což je US cocre dog, a jel jsem mu koupit náhubek. André totiž dosud nemá náhubek, což je v jeho věku (již je mu rok!) ostuda. Zchodili jsme asi šest Zverimexů, až jsem rezignoval a v Grelu mu koupil obyčejný kovový náhubek, a jak jsem tam tak okukoval, co tam mají, tak jsem mu ješte koupil postroj, takový krásný, polstrovaný, a když zapnete vodítko na zadní očko, tak ho můžete zvednout do vzduchu jako nákupní tašku a on se nepřevažuje, což je naprosto výtečné, neboť takto mu můžu vnucovat svoji vůli. Večer jsme šli na pivo, ale Neslovice už nejsou země zaslíbená, ježto desítka už nestojí deset korun, jako v červenci.
A v neděli jsme vyrazili s Pavlou a s Andrém ven, potřeboval jsem sehnat bezovou duši a řasy. Bezovou duši na příčné řezy listem a řasy do praktik, když už jsem se v nich ve čtvrtek tak krásně proškolil. Při hledání vhodné větve s bezovou duší jsem skácel půl lesa bezu, až jsem nakonec našel. A našel jsem i škebli, na břehu, ale prázdnou, už tam asi byl přede mnou nějaký Francouz... Ale řasy žádné. Ani v ústřední stoce v Neslovicích, kterou domorodci hrdě označují za potok, žádné nebyly, i Pavlu napadlo, že zajedeme do Ivančic k řece (tam teče snad Jihlava či kýho čerta... jo, Jihlava, tvrdí mapa...) a tak jsme tam zajeli a u řeky byla jabloň a vysoko na ní bylo jablko a Pavla ho chtěla. Začal jsem šplhat, a to byla jabloň divoká, neudržovaná, to ani nebyl strom ale přímo jabloňový hvozd, ale nedbal jsem překážek, větve mi oděv páraly a oči vypichovaly, do tváří bolestivě švihaly, ale já jsem nepovolil, lezl jsem výš a výš, až jsem byl skoro nahoře a tam bylo to jabko, utrhl jsem je, a lezl dolů, a větve mě bodaly a švihaly a slezl jsem, Pavla do jabka jednou kousla a řekla že není dobrý a zahodila ho. No a to už jsme byli u takové výpusti, kde bylo řas plno, tak jsem si nabral vzorky do skleniček od přesnídávek a od té chvíle jsem se začal modlit, aby se ty vzorky nevylily do batohu, páč byly fakt fuj.
Nad řekou mě zaujal kopec. Na kopci stavba. Kopec se jmenoval Réna a stavba se jmenovala Rozhledna Alfonse Muchy. No tak tomu jsem samozřejmě neodolal a šli jsme na kopec, kde je muší rozhledna, odkud je vidět na protilehlém hřebeni kopec s kostelem, kam jsem hnal kolegyně, co se mnou byly na ekologickém kursu a pak mě za to nenáviděly.

Starší zápisky